HISTÓRIA TOHTO BLOGU alebo PREČO SOM BLOG NEZRUŠILA

streda 6. mája 2020


Od januára 2020 som neblogovala.Výhovorky nemala som čas nebudem používať, pretože sú to klamstvá. Ja som mala veľa času. Príliš veľa času, ktorý som trávila na gauči alebo prokrastináciou. Prešla som si aj smutnými chvíľami, kedy som sedela pred notebookom pozerala na prázdnu stranu vo worde a kurzol blikal. Nič sa nedialo len v pravidelných intervaloch blikal a ja som bez výčitiek zaklapla notebook s myšlienkou - nejde to.

V hlave som zvažovala, že blog zruším. Jedným tlačítkom zahodím môj koníček, ktorý mám od malička. Začalo to blogmi o psoch a skončilo to blogom o mojom živote, ktorý miestami zbožňujem inokedy neznášam ale to je asi tým, že som žena. Často mením názory a keďže sa poznám viem, žeby som asi zrušenie blogu ľutovala.


Tak som sa na to vykašlala. Neblogovala som, ale ako to už u mňa býva vždy mi to po čase začne chýbať. Chcela som pokračovať v tomto blogu ale nevedela som ako. Začala som teda čítať staré články a niektoré aj mazať. A v tomto procese došlo k tomu zlomu. Ako som si tak prezerala články z roku 2014 a naozaj dúfam, že ste si ich neprezerali predtým ako som ich stiahla aj vy, som si uvedomila jednu vec. Znie to narcisticky, ale v tomto blogu je naozaj obrovský kus mňa. Je v ňom zachytené takmer každé moje životné obdobie. ( bohužiaľ, niektoré obdobia som si radšej archivovala a dala preč blogového sveta)

Obdobie počas strednej školy, kedy som mala najväčší strach z nemčiny, potom prišla maturita, prvý rozchod, vysoká škola, nové priateľstvá, nový životný štýl, moje obdobie červených vlasov, moje obdobie blond vlasov a zase tá červená, výrazný make-up, prvý škrečok, návrat mojich vlasov do normálu, vstup môjho manžela do môjho života, prvý zajac, strata môjho prvého škrečka, návrat k jemnému makeupu, svadba, spoločné bývanie a tak ďalej....



Samozrejme o týchto veciach som vám dopodrobna nikdy nepísala. Písala som vám iba miniatúrne škriepky z môjho života, ktoré mne vytvoria dokonalý obraz o tom, čo som prežívala v danom období. Vy vidíte vysmiatu fotografiu kamarátok ja vidím nekonečné rozhovory o trápeniach a radostiach.  Preto tento blog nikdy nevymažem a preto asi tento blog nikdy nebude orientovaný iba na jednu vec.





fashionparadis@gmail.com

8 komentárov

  1. Ja ti úplne rozumiem. Takéto obdobia má asi každá blogerky. Ja som predošlý rok mala takéto pocity a ešte aj predtým zopárkrát - ale teda ja som fakt nemala na blog čas a ked aj čas bol, tak som bola taká unavená, že som radšej len ležala na gauči a nič nerobila, max. tak si čítala knihu. ALe kdesi po lete minulého roka som znova začala, a teraz ako som stále doma, tak sa snažim tiež pisat a zstujem, že stále ma to bavi, že stále to mám rada a tiež asi ten blog nikdy neskončim...
    Ono podla mna netreba sa do ničoho nutit. Ak máš 2 mesiace pocit, že nechceš pisat, tak nepiš, ono to potom pride a znovu bud chut a nálada.
    Držim palce - nezahadzuj to tu.

    OdpovedaťOdstrániť
  2. Je to přesně jak píše Zuzulienka přede mnou, každá z nás si jednou nebo víckrát podobnými pocity prošla. Já měla několik období, kdy jsem celé měsíce nenapsala ani jedinou řádku a potom najednou se vrátila chuť, já obnovila blog a začala jsem znovu a lépe. :) Držím palce, ono se to zlomí. :)

    Lucka z Seriouszone

    OdpovedaťOdstrániť
  3. Toto je veľmi pekne napísané. Najviac ma dostala táto veta: "ktorý miestami zbožňujem inokedy neznášam ale to je asi tým, že som žena." pri ktorej som len prikyvovala hlavou :D Som rada, že si to nezahodila a pokračuješ ďalej. Verím, že táto "pauza" ti pomohla.
    xxx Alexandra z MS ALWAYS LATE

    OdpovedaťOdstrániť
  4. Naprosto s tebou souhlasím. Já bych svůj blog nikdy nesmazala, je na něm plno vzpomínek a i když jsem se před téměř rokem přesunula na blogger z blog.cz, tak svůj původní blog jsem také nechala a nemazala ho. Nějak mi to srdce nedovolí. :D Ať se ti dál daří! :))

    OdpovedaťOdstrániť
  5. Tenhle článek mi mluví z duše :) Před dvěma lety jsem se rozhodla s blogem skončit, protože jsem si myslela, že to dál nemá smysl. Přišlo mi, že už lidem nejsem schopná nic předat. Lidi kolem mě, kteří se dozvěděli, že píšu na mě koukali skrz prsty. A tak jsem chtěla blog zrušit. Ale neudělala jsem to. Jen jsem oznámila, že končím. A teď, po dvou letech jsem zpátky. A pořád mám pocit, že nejsem dost dobrá, kolikrát pochybuju, jestli lidi vůbec baví ty články číst. Nebo si občas někde přečtu, že blogerky jsou vypatlaný, a že když píšu články o módě, líčení a jídle, tak nejsem originální a dělám to jen a jen pro peníze/věci zdarma. I když za tu dobu, co bloguji jsem měla dvě jednorázové spolupráce. A občas mě to fakt položí. Můj blog je tak nějak o všem. Občas si postesknu, občas vyprávím. Jak říkáš, je to součást mě. A i když máme svá dna i vrcholy, zůstane to tak navždy. Věřím, že teď se ti bude psát zase líp a já se na to moc těším :)

    Pauline's Tiny World

    OdpovedaťOdstrániť
  6. Veľmi pekné slová a musím povedať, že si ma potešila. Tvoj blog sledujem už dlhé roky a bola by škoda, keby si ho zmazala. Podľa mňa je to už taká tvoja súčasť a aj keď nemáš vždy chuť písať, nič sa predsa nedeje. Tá chuť sa raz zase objaví. :)

    Sabi z blogu Beautiful savage

    OdpovedaťOdstrániť
  7. Taky mám blog jako takovej diář plnej veřejných vzpomínek a na základě nich si vzpomínám na ty osobnější. Strašně ráda si zpětně pročítám nějaké články, protože často si znovu zavzpomínám na události, které už nemám moc v paměti.

    OdpovedaťOdstrániť
  8. Je to veľmi krásny príspevok. Tiež som rozmýšľala nad zrušením blogu, ale nespravila som to. Mám o tom tiež jeden príspevok, tak budem rada ak sa zastavíš aj na mojom blogu.
    Môj blog: http://lifeforjul.blogspot.com/

    OdpovedaťOdstrániť

Latest Instagrams

© Vera Paradis. Design by Fearne.